Únor 2012

Skladiště

28. února 2012 v 20:48 | Charis |  jednorázovky by Charis
Konečně je to tu. První povídka na našem novém blogu. Tímto mým prvním zveřejněným počinem z fandomu BBC Sherlocka, bych ráda poděkovala Doree za krásný layout, který pro nás vyrobila a co víc, nastavila ho! Proto je tato jednorázovka věnovaná právě jí. Díky Doreo!

K mému následujícímu výtvoru řeknu asi jen tohle: Bavilo mě to. Moc. A budu doufat, že to někoho dalšího zase bude bavit číst.

Psát Sherlocka je asi stejně lehké, jako s ním žít, takže jestli se mi někdy podaří trefit se mu do charakteru, tak vám to dám vědět.

Úvodník aneb Národní obrození 21. století

28. února 2012 v 17:35 | Englantine |  Oznámení

Každý, kdo jen někdy zavítal do školy, určitě slyšel, alespoň z doslechu, pojem Národní obrození. Když na počátku 19. století dokázali dát do kupy jakous takous kompletní češtinu, tak se postupně objevovalo mnoho více či méně grafomansky založených lidí, kterým všichni národně uvědomělí vzdělanci dávali zelenou "Tvořte! Cokoliv v jazyce českém je dobré!" Až později se někdo začal zaobírat kvalitou.
Z devatenáctého století se přesuňme do poloviny dvacátého století. Česká literatura se nachází v takřka obdobných úzkých, jistě, že máme kvanta a kvanta českých knih a dokonce velmi kvalitních, ale ejhle, právě, že možná až moc. Stal se únor 1948, tak je náhle potřeba trochu pozapomenout na Čapky a Masaryky a honem, honem dát tužku do ruky kde jaké dojičce či dělníkovi, jen ať máme budovatelskou a společensky uvědomělou literaturu, nad kvalitou se můžeme zamyslet později. Prostě znovu: "Tvořte! Soudruzi, cokoliv společensky uvědomělého je skvělé a my vám to vydáme!" (Poznámka na okraj: poněkud kostrbaté první pokusy na počátku 19. století, tedy v době, kdy literatura v češtině měla téměř několik set let pauzu, ale často ani zdaleka nemohou konkurovat tomu, co se podařilo některým soudruhům a soudružkám v padesátých letech. Pokud jste ještě neměli tu čest, tak doporučuji si nalézt něco pod heslem "budovatelská poezie" nasmějete se, dokud vám nedojde ten smutný fakt, že to v té době mysleli vážně.)

Proč tady vůbec vytahujeme Národní obrození? No abychom si obhájily naše vlastní pokusy a to, proč nezůstaly v pomyslném i opravdovém šuplíku :D. Ruku na srdce, nacházíme se na "východním trhu" a situace slashe, či jakéhokoliv Sherlock fanfiction (i když jsme skálopevně přesvědčené, že BBC Sherlock je slash už v kánonu :D), je prostě kritická, nebo vlastně ne, ona totiž není vůbec.

To co se tu bude objevovat, začalo naprosto nevinně. Jednou se Charis brouzdala deviantartem a nechápala, proč jí to jako Sherlocka vyhazuje jistého pohledného mladého muže v moderním oblečení. Když zjistila, že britská BBC vytvořila seriál přenesený do moderní doby, moc se jí to nepozdávalo, ale protože je to děvče od přírody zvídavé, tak se podívala. A samozřejmě nedala pokoj Englantýně (potřebovala nějakou oběť, se kterou by sdílela hrozný osud čekání na další řadu), dokud se na to i ona nepodívala (podívat se rozuměj propadnout :D).
Netrvalo to ani půl roku a nebohá Englantýna nemohla otevřít facebook, aby na ní nevyskočilo tak deset zpráv s obrázky z deviantartu, které vždy znamenaly jediné. Charis vyžadovala večerníček! Obrázky to byly vskutku motivující, proto netrvalo dlouho a první večerníčky byly na světě. Začala se rapidně zvyšovat spotřeba čaje, první růžové sešity se zaplňovaly, fialová nabrala zcela nový smysl a spousty zdánlivě všedních věcí navždy ztratily v našich očích všednost. A když se stala druhá série, tak se vše ještě několiksetkrát znásobilo až vznikla i teorie o národním obrození 21. století a my se usnesly (tedy spíše Charis se usnesla :D), že možná už uzrál čas něco vypustit do virtuálního světa.
Takže znovu: "Tvořme, tvořte - každý pokus o slash se Sherlockem, dobrý pokus!" Pokud se to bude někomu líbit, potěší nás to, pokud ne budeme si dál psát večerníčky pro sebe. My jsme totiž ve svém soukromém fialové alternativním vesmíru, kde máme na sebe napojené mozky, nuda a průměrnost je jen sprosté slovo, který voní po anglickém čaji, kde jsou všichni tolerantní a Sherlock a John žijí ve více či méně idylické, možná až cukrovkoidní domácnosti na Baker street 221b a my jim můžeme každý den tisknout nos na okno, velmi velmi spokojené.


Sice si ještě nejsme jisté, co všechno se zde objeví, ale chudák Sherlock nás zastihl zrovna ve zvláštní infantilně-sentimentální fázi puberty. No a odnesl to.

Z BBC Sherlocka máme ten pocit, že on je schopný všeho (kromě chození s holkou :D) no a protože jsme v naší vlastní fialové alternativní realitě, tak Sherlock nemusí být ženatý jen se svou prací. Už si nejsem jistá, jestli nás na to přivedl samotný seriál nebo jsme to tam prostě chtěly vidět, protože to vyhovovalo našim účelům, ale oni se k sobě prostě chovají jak manželé po několika letech…

Popravdě si už nepamatujeme, jak seriál působí na nezaujatého diváka. Nám se to prostě přihodilo a už nikdy nebudeme schopné se na něho dívat bez fialových brýlí. Bez mučení přiznáme, že měnění charakterů a upravování seriálové skutečnosti nám dělá asi stejný problém jako Sherlocku Holmesovi poznat, co jste dnes měli k snídani.
Dá se vlastně říci, že jsme pouze tak fascinované postavami, které se povedlo britské BBC vytvořit a jejími představiteli, které pro to Hůh (toto není překlep, vyznáváme totiž hůhismus, jež spočívá v uctívání hrušky) jistě stvořil, že jsme je vytrhly ze šedivého světa, kde chyběla spousta scén a přemístily je do toho našeho fialového, kde je možné úplně vše…