Skladiště

28. února 2012 v 20:48 | Charis |  jednorázovky by Charis
Konečně je to tu. První povídka na našem novém blogu. Tímto mým prvním zveřejněným počinem z fandomu BBC Sherlocka, bych ráda poděkovala Doree za krásný layout, který pro nás vyrobila a co víc, nastavila ho! Proto je tato jednorázovka věnovaná právě jí. Díky Doreo!

K mému následujícímu výtvoru řeknu asi jen tohle: Bavilo mě to. Moc. A budu doufat, že to někoho dalšího zase bude bavit číst.

Psát Sherlocka je asi stejně lehké, jako s ním žít, takže jestli se mi někdy podaří trefit se mu do charakteru, tak vám to dám vědět.



Podle Johnova názoru udělal Sherlock chybu. Pochopitelně když mu to řekl, Sherlock okamžitě opáčil, že John nemá mozek proto, aby hlava nezněla dutě, když na ní někdo zaťuká a že je více než očividné, že pravdu měl, neboť se všechny Sherlockovy předpoklady vyplnily. O jakých předpokladech ale vlastně mluví, to John netušil, avšak pokud předpokládal, že uváznou ve skladišti asi s milionem plechovek Red Bullu, tak musel uznat, že se skutečně nemýlil.

Už před hodinou začal John tušit, že dostat se odsud zase tak snadné nebude, jak se na první pohled zdálo. To, že se Sherlock nesnažil pomoci s hledáním možné cesty ven Johna zpočátku nepřekvapovalo, ale doufal v to, že až to vzdá a řekne, že to není možné, tak Sherlock znovu nasadí svůj samolibý výraz a během několika vteřin otevře první dveře, které se mu namanou, aby mu John mohl znova říci, jak je úžasný. Bohužel se nic z toho neuskutečnilo a ani nic prozatím nenasvědčovalo tomu, že se to v nejbližší době stane. Sherlock od prvního okamžiku, kdy za nimi zapadly dveře, nepřestal s ohledáváním každé zatracené plechovky, která se ve skladu vyskytovala. Kdyby John věřil, že to má nějaký smysl a že se díky tomu ten případ vyřeší rychleji, tak by mu s tím snad i pomohl, jenže okolnosti ho pomalu nutily myslet na to, že by dnešní noc rád strávil ve své posteli pěkně v teple.

Byl podzim a zůstat přes noc v obrovské skladištní hale by si John opravdu nepřál. Vyhlédl z malého okénka, které se nacházelo asi 50 stop nad jeho hlavou a zjistil, že se venku už začalo stmívat. Když se poprvé zachvěl zimou, zvedl se ze země a očima pátral po té vysoké postavě v dlouhém kabátě. Sherlock byl přikrčený nedaleko od něho u dřevěné bedny. Jakmile spatřil, že se k němu John přibližuje, vstal, úkosem na něho pohlédl a cosi po něm hodil. John už měl značně zkřehlé ruce a jeho postřeh byl překrytý touhou po čemkoliv, co by ho mohlo zahřát, takže ho házená věc uhodila do boku a spadla na zem.

"Sherlocku!" vykřikl překvapeně. Na zemi vedle něho se kutálela plechovka Red Bullu. Tázavě na Sherlocka pohlédl. Ten jen povytáhl obočí.

"Večeře…" vysvětlil stručně a znovu se skrčil ke své zábavě.

"Já osobně bych docela rád večeřel něco teplého v jakési útulné restauraci, na kterou narazíme cestou na Baker street," objasnil svůj postoj John.

"Myslím si, že bude Scotland Yardu trvat o něco déle než nás najdou."

John zůstal na Sherlocka zírat a jakási jeho část, která předstírala, že ho vůbec nezná se dokonce snažila myslet si, že to měl být vtip.

"Nemůžeš se prostě pokusit otevřít dveře?" zkusil to John.

"Vzhledem k tomu," začal Sherlock a nasadil jeden ze svých nejsamolibějších obličejů, "že jsi se o něco takového pokoušel asi dvě a půl hodiny, mohl jsi snad postřehnout následující fakta: Každé dveře jsou z pancéře a zamykají se pouze zvenčí, zevnitř není ani klika, natož klíčová dírka. Tato věc tě mohla vést k myšlence, že tohle není obyčejný sklad plechovek s energetickými drinky, ale spíš něco jako trezor. Na co je třeba tak velký trezor? A kdo ho potřebuje? To jsou důležité otázky. Nebudu mrhat energií na bezvýslednou činnost. Z toho všeho můžeš vydedukovat jasný závěr: teplou večeři mít dnes nebudeš a možná, že ani zítra."

"Chceš tím říct…?"

"Ano, Johne, chci tím říct přesně to, co jsi právě slyšel."

"Eh?"

"Dnešní noc opravdu strávíme ve stejné místnosti," uzavřel Sherlock, kterého už Johnova nechápavost znudila.

John začal očima po skladu hledat nějaký radiátor nebo jiný zdroj tepla a zrak mu nakonec ulpěl opět na Sherlockovi, který sledoval jeho pohled stejně jako jeho myšlenky.
"V noci sice pravděpodobně mrznout nebude, ale pokud nechceš riskovat nachlazení, měl by ses držet poblíž mě," dodal ještě Sherlock jen tak mimochodem a byl tak klidný, když to Johnovi oznamoval, až mu měl chuť jednu vrazit, aby se přesvědčil, že není jenom stroj.

Sice si už John už téměř zvykl na to, že je lidé okolo nich považují za pár a Sherlockovi to bylo vždy více či méně jedno, ale John se jim to pokoušel pokaždé trpělivě vysvětlit, i když na něho mnoho z nich potom nápadně a přehnaně chápavě mrkalo. Když mu jednou jedna mladá slečna řekla, že jim to s Sherlockem spolu moc sluší a že se k sobě náramně hodí, John se už s vysvětlováním ani nenamáhal. Sherlocka stejně všechny tyto řeči nechávali klidným a neřešil je. Nebo vždy předstíral, že je neřeší. Nebo… John pro jistotu přerušil proud svých myšlenek a vrátil se do reality prochladlého skladu.

Když znovu pozvedl zrak, shledal, že ho Sherlock nejspíš celou tu dobu bedlivě pozoruje a jeho šedé oči se zdály pobavené. John se na něho zamračil, otočil se na podpatku a vykročil zpět na místo, ze kterého přišel. Plechovku Red Bullu nechal ležet na zemi.

Znovu se usadil na chladné podlaze a myslel na svou oblíbenou hřejivou oranžovou deku, která by mu momentálně přišla velmi vhod. Jen chvíli stihl nepřítomně hledět před sebe a přemýšlet o dobré večeři a také o tom, jak vydrží celou noc bez toho, aby Sherlocka praštil do nosu za tenhle jeho skvělý plán.

Po několika málo minutách si k němu Sherlock znenadání a bez řečí přisedl a do ruky mu vtiskl otevřenou plechovku energetického nápoje.

"Já to nechci," řekl John tvrdohlavě a snažil se plechovku vrátit.

"Jen to vypij. Nepil jsi už čtyři hodiny a dvacet tři minuty. Bude se to hodit,"
odpověděl Sherlock klidně a přisunul se zase o něco blíž k Johnovi, který plechovku přeci jen přijal, ale dál se tvářil uraženě a naštvaně.

Z plechovky upil až po značně dlouhé době. Podle Johna to chutnalo jako zkapalněná žvýkačka. Dobře vychlazená žvýkačka. Sherlock se k němu znovu o něco víc přitulil a John nervózně upil další doušek Red Bullu. Byl by řekl, že na jeho chuti bylo cosi zvláštního, ale to přisuzoval spíše tomu, že už začínal mít pořádný hlad. V takovém stavu chutná všechno jinak.

Sherlock položil Johnovi ruku kolem ramen a lehce stiskl jeho pravé rameno, ale John si ho nadále nevšímal a jen dál usrkával to příšerně sladké pití. Začínal se cítit jaksi sklíčeně a náhle byl docela rád za Sherlockovu blízkou společnost.

"Sherlocku, já chci domů!" zakňučel John jako malé děcko, které si doma zapomnělo svou nejoblíbenější hračku. Zpětně si však vůbec neuvědomoval, kde se to v něm tehdy vzalo, ale v tu chvíli mu takové jednání přišlo zcela příhodné.

"Půjdeme domů, Johne, jen to musíš ještě chvíli vydržet." Na ta slova mu Sherlock vtiskl do ruky další plechovku.

"Já už to nechci, chutná to jako tekutá Šmoulinka…"

Sherlock nebyl evidentně Johnovým slovním obratem nikterak vyveden z míry a dál ho podněcoval k pití.

"Připadám si tak prázdný… a tak sám," blábolil John.

"Ale nejsi, Johne. Jsem tu s tebou." Sherlock chytl jeho hlavu do dlaní. Pečlivě si prohlížel jeho obličej a pak se mu dlouze zahleděl do očí, i když ve skutečnosti nejprve pozoroval jeho pravé oko a pak levé. Jak tak Johnovi držel hlavu ve svých rukou, trochu se uklidnil.

"Dobře…" řekl si pro sebe Sherlock. "Teď vypij tohle…" A snažil se Johnovi vnutil další plechovku.

"Chtěl bych se ti zakousnout do tváře," poznamenal John věcně.

"Johne?"

"Ano?"

"Jak se cítíš?"

"Ani nevíš, jak mě ty tvoje lícní kosti přitahujou."

"Johne, soustřeď se a řekni mi, jak se cítíš?"

"Nezdrženlivě," oznámil John a na ta slova popadl Sherlocka jednou rukou za límec kabátu a druhou za šálu a své rty přitiskl k těm jeho.

Ve chvíli, kdy se John na okamžik odtrhl, aby se mohl nadechnout a v zápětí pokračovat, si Sherlock udělal v mysli poznámku: afrodiziakální účinky.

Tyto imaginární poznámky se během zbytku večera a přes noc poněkud rozrostly:

Touha po blízkosti.
Lehce agresivní chování.
Zvýšené sympatie ke spolubydlícímu.
Kousání, škrábání.
Touha po tělesném teple spolubydlícího.
Ztráta veškerých dosavadních zábran.

P. S.: Přidávat jednu tabletu Johnovi hned ráno do čaje.


.............................................


Ano, tato povídka skutečně postrádá vysvětlení onoho dobře opevněného skladiště s pancéřovanými dveřmi Nevinný


 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Englantine Englantine | 28. února 2012 v 20:55 | Reagovat

Myslím, že jsi vybrala důstojné uvedení a jinak můj názor už znáš hodgjoejdloj foweodsjvorjeofjewdsme :D

2 dorea dorea | Web | 28. února 2012 v 21:31 | Reagovat

moc děkuji za věnování! a jsem ráda, že se líbí ;)
takové mírné vnuknutí, že energiťák nebude pouze energiťákem jsem dostala už během povídky, ale takových rozsahů, co jsem se dočkala :D myslím, že jsi blog pokřtila velmi skvělým počinem a přeji inspirativního múzáka do další tvorby
btw sherlockovy mentální poznámky na konci jsou úžasné! a zanechaly mi na tváři výraz stupidního idiota :) díky moc!

3 Charis Charis | 29. února 2012 v 22:16 | Reagovat

[1]: Ano, s tvým názorem jsem už obeznámena :-D

[2]: Ono se to přímo nabízelo, že? Jinak není vůbec zač, bylo mi potěšením aspoň takhle ti vyjádřit náš vděk :) Mentální!!! to bylo to slovo, které jsem marně hledala... :D

4 may may | Web | 3. března 2012 v 12:48 | Reagovat

Ááááá! Nemůžu se přestat přiblble hihňat. Velká sestra váš blog od teď nespustí z očí. <3

5 Charis Charis | Web | 3. března 2012 v 14:20 | Reagovat

[4]: To budeme jen rády 8-) Díky za komentář!

6 alex alex | 4. března 2012 v 18:59 | Reagovat

Krásné : D Obdivuhodné, že to není překlad, je to skvěle a vtipně napsané :)!

7 Charis Charis | Web | 4. března 2012 v 22:04 | Reagovat

[6]: Děkuju, takový komentář opravdu potěší. Doufáme, že i další chystané povídky budou mít podobný ohlas :-)

8 Lucille Lucille | 4. března 2012 v 22:29 | Reagovat

Áchhh :) A dovíme se někdy, jak se dostali z a do skladiště s opancéřovanými dveřmi? :) Tedá né že by na tom záleželo :-D

9 Charis Charis | Web | 5. března 2012 v 0:31 | Reagovat

[8]: Možná bych mohla začít uvažovat o tom, jak se odtamtud dostali, protože to by ještě mohlo být zajímavé... Dokonce mě už cosi napadá... :-D

10 Bilkis Bilkis | E-mail | Web | 6. března 2012 v 7:53 | Reagovat

Jakmile vás Dorea "práskla" u Roedeera, tak jsem si říkala, že sem budu s radostí chodit, i kdyby tu nic nebylo. Čímž chválím její práci a váš layout. No a povídka? Parádní práce a k tomu konci mám jen: Héééé + *přiblblý úsměv idiota*

11 Charis Charis | Web | 6. března 2012 v 20:25 | Reagovat

[10]: Z jejího layoutu jsem unešená dodneška. Myslím, že lepší už mít nemůžeme :-P Díky!

12 kitty kitty | 7. března 2012 v 19:56 | Reagovat

skvělé :-)

13 Charis Charis | Web | 13. března 2012 v 18:21 | Reagovat

[12]: Díky :-)

14 Profesor Profesor | 25. března 2012 v 12:49 | Reagovat

Dobrý fórek. Skoro bych věřila, že to Sherlock narafičil sám.

15 Natsumi Natsumi | Web | 31. března 2012 v 22:17 | Reagovat

naozaj sa mi to páčilo, ďakujem za túto poviedku! ;-) ešte pôjdem prehľadať tvoj blog :D snáď tu niečo podobné ešte bude :-) :D

16 Charis Charis | Web | 9. dubna 2012 v 23:26 | Reagovat

[14]: K tomu nemám takřka co dodat... :-D

[15]: Na tomto blogu se pravděpodobně budou vyskytovat POUZE podobné věci... :D

17 Mlíko Mlíko | Web | 17. dubna 2012 v 19:07 | Reagovat

AAAAAW, to je úžasný, kde byl tenhle blog celej můj život? :D

18 Charis Charis | Web | 19. dubna 2012 v 21:48 | Reagovat

[17]: Díky! Pravděpodobně v našich představách :-D

19 Ségra Ségra | Web | 22. dubna 2012 v 14:37 | Reagovat

Oh, tak tato povídka mě nadchla! :) Zvláště ten konec je tak hezky nenásilný a blbý úsměv vyvolávající :D Hned se jdu vrhnout i na zbytek blogu, tohle je přesn ěto, co jsem hledala a co mi při neděli hezky zvedlo náladu! ;) :D (Jsem ráda, že posedlost Sherlockem není jen moje záležitost :)))

20 Wraithly, mega SH fanynka Wraithly, mega SH fanynka | Web | 6. srpna 2012 v 21:52 | Reagovat

To P.S. to zabilo :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D ;-)

21 May Darrellová May Darrellová | Web | 30. července 2013 v 20:01 | Reagovat

To bylo dokonalé, tlemím se od ucha k uchu... a samozřejmě, že PSko zabilo. :D Píšeš opravdu bravurně, smekám... ;)

22 Charis Charis | Web | 7. srpna 2013 v 23:27 | Reagovat

[19]: Posedlost Sherlockem je zcela jistě davová záležitost a ačkoliv nyní náš blog právě nepřekypuje aktivitou, na fanfiction stále myslíme a rozhodně zde budou přibývat další povídky vyvolávající přiblblý úsměv přesně tak, jak to má být.

[20]: 8-)

[21]: Děkuji velice. Takové komentáře krásně nakopnou k další tvorbě!

23 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 15. září 2013 v 20:15 | Reagovat

Tekutá šmoulinka? Zabila.
Afrodiziakální účinky? Zabily.
Kousání, škrábání? Zabilo.
Tabletka do čaje?! Pane Bože, u Merline a Lockiho, kam na tohle lidi choděj! Vážně, něco takhle dobrého jsem už hodně dlouho nečetla!

24 Charis Charis | Web | 17. září 2013 v 22:40 | Reagovat

[23]: Ó, to mě velmi těší! Tohle byla jedna z prvních Sherlockoidních povídek, kterou jsem napsala a tak nějak... přišlo to samo :-D

25 Tabashi Tabashi | E-mail | 29. října 2013 v 19:13 | Reagovat

Dokonalé :D

P. S.: Přidávat jednu tabletu Johnovi hned ráno do čaje.

zabilo :D

26 MaikelR MaikelR | E-mail | 16. ledna 2017 v 22:34 | Reagovat

I found this page on 15th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it is not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Just search for:  pandatsor's tools

27 Karin Karin | 6. června 2017 v 22:30 | Reagovat

Kdoví jestli je tam Sherlock nezavře sám a schválně. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama