Jabka

5. září 2012 v 21:38 | Englantine |  jednorázovky by Englantine
Po hodně dlouhé době konečně něco a rovnou "další level". Prostě jabka. Jabka vznikla tak nějak sama od sebe a je to naše označení pro mpreg, ale opravdu hodně flufftoidní mpreg. Takže dál čtěte pouze na vlastní nebezpečí.
Nakonec jen, že je to opět na zadání od Charis, které znělo jablko, program, deska


***
"Broučku jsem doma." zavolal Sherlock ode dveří, kdyby mu někdo před měsícem řekl, že taková slovní zásoba se bude v jeho slovníku nacházet bez stopy ironie, tak by ho poslal se léčit ze zánětu mozku. Jenže okolnosti se změnily, před měsícem neměl dítě na hruškách.
Vešel do obývacího pokoje a uviděl Johna na pohovce. Deku zmuchlal pod sebe a něco mumlal. Spal a vypadal u toho jako andílek. Sherlock se usmál a dvěma kroky překonal vzdálenost, která ho dělila od starého kanape, v duchu si udělal poznámku, že už opravdu musí koupit nové, a přidřepl si k němu. Jemně pohladil Johna po tváři a s úsměvem sledoval, jak se zachrul a spal dál.
"Tady nemůžeš zůstat Johny, to tvým bolavým zádům rozhodně neprospěje." potichu mu domlouval, dostalo se mu opět té samé reakce.
"Co mám s tebou dělat, tak pojď." Zvedl stále spícího muže do náruče a zamířil s ním do ložnice.
***
Myslel si, že měl složité případy, že zvládá nejkomplikovanější situace a vždy je vyhledával, byl přesvědčen, že všední život je nudný a obyčejný, příliš jednoduchý. A tak byl poučen, poučen, že některé situace toho "obyčejného života" jsou složitější než odhalit zločin Jamese Moriartyho, nikdy nepoznal nic tak vysilujícího a náročného, jako péče o těhotného přítele.
Takové byly myšlenky Sherlocka Holmese, když vyběhl z bytu a zamířil na nedaleký zeleninový trh. Musel co nejrychleji donést domů jablka. Připadal si jako ve špatném vtipu, on geniální konzultující detektiv jde kupovat jablka pro ježka. Pro ježka!
Ano od včerejší procházky měli ježka. John ho našel zraněného v parku. Raději se nesnažil bránit, když s ním spěchali na veterinární pohotovost, tak nějak předpokládal, že ho tam prostě nechají, aby se tam o něho postarali. Ale když to řekl nahlas, vysloužil si od Johna takový pohled, jako by ho přistihl jak si toho ježka griluje k večeři. Takže měli doma ježka a on se raději ani nesnažil namítat, že mu jeden stačí. A ježci evidentně mají rádi jablka, alespoň John si to myslel. A teď seděl doma a plakal, protože mu je zapomněl koupit. John teď plakal neustále, ale stejně to nedokázala otupit ten svíravý pocit, který Sherlock měl, kdykoliv se ty modré oči začínaly lesknout slzami, v takové chvíli byl ochotný udělat cokoliv, aby se ty oči znovu smáli, dokonce se i dívat na televizní estrádu nebo běžet koupit jablka pro ježka.
***
Sherlock byl bezradný, ještě nikdy si tak nepřipadal a nikdy si tak připadat nechtěl. Už po páté to ráno klečel na studených kachličkách v koupelně a rukou přejížděl po drobných nahrbených zádech. Starostlivě se díval na Johna, který se vyčerpaně opíral o záchodovou mísu a celé jeho tělo sebou škubalo pod náporem dávivých křečí, které odmítali pochopit, že už není nic, co by mohlo ven.
Poslední dva týdny se "ranní sedánky s toaletou" opakovaly každé ráno, ale nikdy to nebylo tak hrozné jako dnes. Vždy stačilo pak dát Johnovi černý čaj, na kterém si vypěstoval závislost a bylo mu už celkem dobře. Ale dnes to trvalo už několik hodin a nemohl snést ani vodu.
Sherlock už byl vážně nervózní, neměl to pod kontrolou a on nenáviděl, když něco neměl pod kontrolou a teď se k tomu ještě přidal strach o Johna, což ho dovádělo do stavu, kdy chtěl střílet, dokonce ho už napadlo, že nuda by nebyla tak zlá. Bezradnost je vážně horší než nuda.
John k němu konečně zvedl oči, Sherlock se až lekl běloby jeho tváře a tmavých kruhů pod očima. Plavovlasý muž se vyčerpaně opřel o stěnu a ač se stále celý chvěl, tak se na svého přítele usmíval.
"Měl bych začít plánovat program." řekl zastřeným hlasem.
"Cože? Jaký program?" nechápal Sherlock. Jemně vzal Johna do náruče a vydal se s ním do ložnice, aby ho mohl uložit do postele. Na té studené zemi strávil nezdravě dlouhou dobu.
"Program pomsty, naplánovat si co všechno tomu ježátku udělám za tohle všechno." snažil se o vážný tón, ale přesto se usmíval, když ho Sherlock balil do pokrývek a dal mu pusu na čelo.
***
"Sherly" zašvitořil John tónem, který jasně říkal, že něco chce.
"Ano Johnny, copak by jsi chtěl?" zeptal se co nejmileji Sherlock a v duchu se už připravoval na to jak poběží shánět zmrzlinu, krémový sýr nebo desku s nějakou pohádkou na kterou si John vzpomněl. Každý den to bylo něco jiného.
"Potřeboval bych pomoci, jsem hrozně napjatý." zatvářil se John jako ježeček co ztratil hruštičku a Sherlockovi se ulevilo, že nebude muset nikam běžet.
"Chceš namasírovat záda?" usmál se a odložil blok a plnicí pero.
"No to možná taky, ale " přešel John k detektivovi a těsně se k němu přitulil, aby pochopil co má na mysli " tohle pnutí je akutnější" zašeptal mu do ucha, které následně olízl.
Sherlock se rychle zvedl i s Johnem v náručí a snažil se dostat do ložnice tak rychle, jak to jen šlo. Musel se přeci postarat o svého přítele.
O hodinu později, když pozoroval usínajícího Johna a nevědomky mu hladil už pěkně kulaté bříško měl pocit, že dnešek už nemůže nic zkazit.
"Sherli, já bych potřeboval višně s karamelovou polevou." zamumlal John předtím než se propadl do říše snů.
Sherlock si povzdechl, dnešek se zdál až příliš perfektní. Ještě chvilku si dovolil pozorovat svého spícího ježečka, ale když se i jemu začaly klížit oči, donutil se vstát. Když sbíral své svršky po pokoji a zkoumal, zda se ještě dají obléknout, přemýšlel o tom, kde se asi v lednu shánějí višně.
***
"Johnny, lásko,.." snažil se Sherlock opatrně uklidnit svého přítele, ale nemohl ani dokončit větu, protože musel uhýbat dalšímu letícímu šálku.
"Řekl jsem ti, abys se od nás držel dál" zakřičel John a hledal další věc, kterou by po otce svého dítěte mohl hodit.
"No tak broučku, byl to jen návrh.." tentokrát vzduchem prolétla cukřenka a prosvištěla jen těsně kolem detektivova kluka. Sherlock se začínal o Johna bát, jako tvář už byla vzteky téměř fialová.
"Ty asociální sociopate, ty perverzní autisto, ty neschopný .." detektiv se už nedozvěděl co všechno je, protože John najednou zmlkl a po tváři se mu začali koulet slzy velikosti perel.
"Johne, andílku .." Sherlock se k Johnovi, který se svezl na podlahu a nepřestával plakat, přibližoval opatrně jako k zraněnému zvířátku, připraven znovu uhýbat letícímu nádoby. To však už pro dnešek ztratilo palubní lístky. Sherlock přiklekl k plačícímu muži a objal ho: "Johny, no tak prosím přestaň plakat. Ježečku, vážně mě to mrzí. Omlouvám se, nikdy jsem neměl navrhovat, aby se naše dítě jmenovalo Baggins." Snažil se Sherlock zastavit ten vodopád slz, marně.
"Šálek" zašeptal John plačtivě a ukázal na nedalekou hromádku střepů. Sherlock pochopil a povzdechl si. Přitáhl si Johna blíže do náruče a v duchu se smiřoval s tím, že pravděpodobně bude muset absolvovat pohřeb čajového šálku, či něco podobného.
***
Sherlock se co nejopatrněji zvedal z postele. John mu usnul s hlavou na klíně a on ho opravdu nechtěl probudit, vlastně doufal, že bude John spát alespoň několik hodin a on bude moci chvíli pracovat. Miloval Johna a miloval jejich nenarozené ježčátko, jak oba láskyplně přezdívali jen těžko identifikovatelného človíčka v Johnově břiše. A vlastně i miloval starat se o náladového Johna, jen by ho nikdy předtím nenapadlo, že je to práce na několik úvazků. A ač to všechno dělal rád a nahlas by si nikdy nedovolil stěžovat, jeho práce mu chyběla. Přeci jen byla mnoho let jeho jediným vztahem, když říkal, že je ženatý se svou prací, tak to myslela smrtelně vážně.
Ano, ač rozhodně nelitoval, že mu cestu zkřížil ten roztomilý lékař, které byl jako ztracené štěňátko. Ovšem neskutečně věrné štěňátko, které umí také pěkně kousat, zvláště, když se snažil ochránit někoho, na kom mu záleží. Sherlock nikdy nepochopil, jak je možné, že on něho John neutekl po první hodině, ani jeho vlastní rodina s ním nevydržela v jedné místnosti déle než 48 minut. Ale on neodešel. Trvalo mu dlouho, než si to uvědomil, vlastně naplno mu všechno došlo, až když zjistil, že už nebudou sami. Od té doby, ani nevěděl jak, se nějakým záhadným způsobem stal pečovatelem, utěšovatelem, masérem, nákupčím a vlastně vším, jen ne konzultujícím detektivem. Najednou si uvědomil, že už dvacet minut sedí před počítačem a jen přemýšlí, nic zvláštního, ale on nepřemýšlel o práci. Všechny jeho myšlenky se týkaly muže ve vedlejší místnosti.
Promnul si kořen nosu a otevřel emailovou schránku, zděsil se nad číslem nově příchozích emailů. Tohle vždy dělal John, ale pokud věděl, tak už dva měsíce se do ní nedíval. Šestimístné číslo o tom svědčilo. Povzdechl si a začal je otevírat. Po třech zprávách měl pocit, že umírá. Jen si nebyl jistý, jestli na lidskou tupost, zabedněnost, či nudu. Prudce zaklapl notebook. Nevěděl, kdy se to stalo, ale bez Johna už ani nemohl pracovat, John si s těmi trouby dokázal poradit lépe.
Sherlock si představil, že by na ně pustil Johna teď a při té představě se začal usmívat. Johnova rozhodná, bojovná povaha do hromady s šílenými hormonálními výkyvy dávala vskutku molotovův koktejl. Ale pokud byl určen někomu jinému než jemu, tak to bylo neskutečně zábavné sledovat. Jako například dnes toho číšníka v kavárně, když se Johnovi pokusil zakázat dávat ježkovi, který s nimi samozřejmě musel jít také, pít čaj ze šálku. To byla vskutku sinfonie, ani netušil, jak širokou slovní zásobu John má a pohled na toho číšníka byl také k nezaplacení. Vše skončilo tak, že se musel ježečkovi omluvit a pak mu ještě raději z vlastní iniciativy donesl jablko na tenké plátky, popřál mu dobrou chuť a pohladil ho po bodlinkách.
"Sherli" ozval se bytem ospalý hlas
"Ano broučku, jsem vedle, už jdu za tebou." odpověděl Sherlock a zvedl se. Tolik k tomu jak pracoval.
 

20 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Zolushka Zolushka | 7. září 2012 v 13:39 | Reagovat

Naprosto dokonalé! Díky moc za úžasné povídky, které mi vždycky zvednou náladu! Jen tak dál! Těším se na další! :-)

2 Englantine Englantine | Web | 18. září 2012 v 13:07 | Reagovat

[1]: Děkujeme a těšit se máš opravdu na co. :D Právě jsme se totiž s Charis vrátily z města ze středu světa a hlava nám tam mnohokrát pukla inspirací :D. Takže by momentálně neměla hrozit ta ošklivá "mrtvá období", která se tu objevovala.

3 Merope Merope | Web | 20. září 2012 v 13:30 | Reagovat

Super poviedka, dokonca mi to výrazne zlepšilo náladu. :-D Aj, keď mpreg s týmto párom som ešte nečítala, ale rozhodne zaujímavé. :-D

4 Englantine Englantine | Web | 20. září 2012 v 19:15 | Reagovat

[3]: Díky za komentář a pokud ti dokázala zlepšit náladu, tak je to super. No a vzhledem k tomu, že tohle byla jen první věc z naší "jablečné éry", která vlastně částečně stále trvá :-D, tak pokud budeš mít zájem číst další povídky z tohoto soudku, tak se jich tu již velmi brzo dočkáš. :-)

5 Charis Charis | Web | 24. září 2012 v 0:48 | Reagovat

Konečně se můžu také vyjádřit k první mpregové vlaštovce na naší Fialové košili! *Tupý, velmi tupý výraz na tváři* A to je asi tak všechno, co bych k tomu chtěla dodat. Každopádně jsem ráda, že jsme konečně došli na vyšší metu a jsem si jistá, že se tady ještě budou dít věci :-D
Jabka jsou prostě fluff jak má být a když jsem je četla poprvé, měla jsem z nich stejnou radost, jako teď :-)

6 T.P. T.P. | Web | 7. října 2012 v 18:39 | Reagovat

,,...nikdy jsem neměl navrhovat, aby se naše dítě jmenovalo Baggins" :'DD.
Jsem ráda, že je tu po dlouhé době něco nového :). Celé je to skvělé jako vždy a jdu se pustit do dalšího čtení ;)

7 T.P. T.P. | Web | 7. října 2012 v 18:40 | Reagovat

Btw: hodím si vás do menu, pokud nevadí :)?

8 Englantine Englantine | Web | 7. října 2012 v 20:14 | Reagovat

[6]: Díky, ta mrtvá pauza byla opravdu dlouhá a hrdé na ni nejsme, ale myslím, že teď už to nehrozí. Nejenom, že složka v počítači stále obsahuje mnoho souborů, které tu ještě nebyly, ale také začíná opět škola. A nic nemotivuje ke psaní tak, jako seminárky a ostatní věci co se mají dělat do školy :D :D

[7]: hm sice si nejsem stoprocentně jistá, co tím myslíš, ale určitě nám to vadit nebude :-D

9 T.P. T.P. | Web | 8. října 2012 v 18:10 | Reagovat

[8]: Také jsem teď měla menší pauzu, tak budu dohánět :). Na povídky od vás se těším :).
Do menu > Affs ;)

10 Noririn Noririn | E-mail | Web | 3. září 2013 v 20:21 | Reagovat

To je úžasné! :D Božínku, John jako hormonálně vypjatá ženská...k nezaplacení :D

11 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 15. září 2013 v 19:00 | Reagovat

Nemám slov! Nebo počkat... Vlastně jich mám hodně! Zaprvé mě uchvátilo oslovení "Sherli.", jelikož něco tak děsně... Pavěcovitého a roztomilého jsem dlouho neslyšela.
Zadruhé je tu těhotnej John. Fakt, to nemá chybu. Jeho reakce na rozbitý šálek je jako vystřižená z příručky o chování těhotných žen, řekla bych!
Jméno Baggins bych brala. Protože ho navrhl Sherlock, že jo. XD
A ježka jsem chtěla doma odmalička!
A rozhodně bych vydržela se Sherlocekm v místnosti milion minut! Je dokonalej!
Ach... Mé srdce plesá, tohle je fakt skvělá povídka!!! Díky za zvednutí nálady!

12 Karin Karin | 5. června 2017 v 21:35 | Reagovat

Pěkné. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama