Laptop

26. února 2013 v 22:37 | Englantine |  jednorázovky by Englantine
Tak po dlouhé době něco aktuálního. Tato jednorázovka vznikla jednou večer, možná tak před týdnem, na jedno ze zadání Charis. Je to slátanina, kde najdete sexuální narážky, zmínky gay sexu (ale nic nečekejte, tak se moc nelekejte, či neradujte), nemocného Jamese Moriartyho a pečujícího Sebastiana Morana. A do záznamu, zmíněnou knihu jsem nečetla, tudíž proti ní nemohu nic mít a ani nevím zda jsou uvedené věci pravdivé, ale prostě se mi na základě hunbuku, který způsobila hodila jo a také, za všechno může Charis!
***


laptop, polévka, databáze
"Ne Jamesi, vážně nemůžeš jít na dětské hřiště klást tam nášlapné miny!" Založil si vysoký plavovlasý muž, lehce gorilího vzhledu ruce na prsa a povzdechl si.
"Proč ne? Já se nudím! A přestaň mi říkat Jamesi, nebo ti začnu říkat Sebíku!" prskal sebe malý černovlasý muž oblečený v o několik čísel větší bavlněné maskáčové pyžamo.
"No tak Jimi vážně? Vážně musím opakovat to samé každých dvacet minut? Jsou to ty samé důvody, jako proč nemůžeš jít plnit bio jablka v supermarketu kyselinou sírovou, nechat spadnout družici na římské Coloseum, infikovat londýnský zdroj vody mozkožravým bakteriemi, zmutovat obyčejného komára, aby dokázal vysát 15 litrů krve, poslat severní Koreje průměrného studenta jaderné fyziky jako dárek nebo ukrást internet, což jsi chtěl před půl hodinou. Tak za prvé, jsi nemocný a nejnamáhavější věc, kterou dalších několik dní budeš dělat je jedení polévky, dokud nebude čas na rekonvalescenci a postupné přidávání fyzické zátěže" ač Sebastian celou dobu mluvil mírným hlasem, jako, když něco po stopadesáté vysvětluje dítěti, tak při této poznámce se neubránil ušklíbnutí a nechal sjet oči trochu jižněji, než byl Moriartyho ublížený obličej" za druhé, opět sis týdenní příděl vražd vybral už v pondělí jo a za třetí, minule jsme se shodli na tom, že vraždit děti pod deset let, není úplně zábavné." Dokončil Sebastian svůj monolog, ač mu bylo jasné s jakým výsledkem. Jim se opět mračil a snažil se vymotat z přikrývek, do kterých byl zakuklen.
"Ale já se nudím! Už tady nezůstanu! Půjdu alespoň do parku střílet na kachny painbolovými kuličkami, z mého posledního experimentu! A pak půjdu domů a budu se bavit u zpráv, kde budou ti stupidci, co si říkají vědci debatovat o tom, jak je to možné, že kachny v jednom malém londýnském parku začaly klást zlatá vejce." konečně se mu povedlo vyhrabat z kokonu několika pokrývek, do kterých ho Sebastian po posledním výstupu zamotal a prudce vyskočil z postele. A stejně jako před hodinou se mu znovu zamotala hlava a podlomila kolena, ale stejně jako před hodinou na zem nedopadl, protože ho, už jako by ledabyle zachytila jedna ze Sebastiánových mohutných paží a lehce ho hodila zpět na postel. Čekal to, opakovalo se to už dva dny každou hodnu až tři, podle toho, na jak dlouho Jim usnul.
"O tom jsme už také mluvily a došel jsi sám k závěru, že to neuděláš, protože by jsi vlastně rozdával miliony liber a to ty nechceš, protože peníze jsou určitá moc i pro hlupáka a ty nechceš rozdávat moc hlupákům. Co kdybys četl?"
"Pch, všechno co doma máme, jsem četl už minimálně čtyřikrát, nuda!"
"Jamesi! Máme doma přes deset tisíc knih!" neubránil se Sebastian šokovanému vydechnutí, opravdu by ho už měl Moriarty přestat šokovat, ale nemohl se zbavit dotěrného pocitu, že se tak nestane nejspíše nikdy.
"Já vím, kdybych to uměl, tak se stydím, že je to tak žalostně málo! To je ono, musím jít nakupovat knihy!" už chtěl zase vstávat, ale tentokrát ho Sebastian zatlačil do polštářů dříve, než stačil spustit nohy na podlahu.
"Svůj příděl dramatických mdlob jsi si už také vyčerpal. Lež."
"Já neomdlévám! Copak jsme nějaká stará pana bydlící v Atlantě roku 1986, co omdlévá, protože si myslí, že se to pro dámu hodí! Nedělej ze mě žádnou tetu Pitty!" rozčilením mu na bledé tváři naskákaly rudé skvrnky, ale sám pro sebe si pomyslel, že číst Sever proti Jihu čtyřikrát do měsíce je nejspíše těsně na hraně toho, kolik může konzultující zločinec přečíst románů tohoto druhu, bez toho, aby ztratil tvář.
"Jistě, že ne, ale přesto bude bezpečnější, když zůstaneš, kde jsi. Tady" položil mu na klín lesklý, bílý a ultratenký laptop s logem jablka: " najeď si na databázi knih a řekni mi, které ti mám sehnat a ještě dnes je budeš mít"
"Pche, od kdy jsi tak schopný?" ušklíbl se Jim, ale už opravdu zadával do položek požadavků "erotické romány".
"Mám tvůj telefon. Tatím piš ten seznam, jdu ohřát polévku." Sebastian odešel z pokoje, smířený s tím, že ho čeká ještě několik opravdu krušných dnů. Nemocný James Moriarty byl bezesporu nejhorší nemocný na světě, no možná s výjimkou Sherlocka Holmese. Ani nestihl dát misku do mikrovlnky, když uslyšel, tak neblaze známý zvuk doprovázený naštvaným soptěním a vzlyky. Nechal polévku polévkou a rychlými kroky zamířil do ložnice. Ve dveřích se zastavil, když mu pohled padl na roztříštěné okno a on už bohužel věděl, jak vypadá okno, kterým někdo právě prohodil zbrusu nový ultratenký laptop Apple s dotykovou obrazovkou v hodnotě 3000 liber. Musel se několikrát nadechnout a v duchu si opakovat, že mu zítra Jim koupí nový, jako už tolikrát předtím a že jeho přítel rozhodně není ve stavu, kdy by měl provokovat jakoukoliv hádku. V duchu se proto rozloučil s další věcí, se kterou se ani nestačil sžít a už putovala do robotího nebe a přešel ke vzlykajícímu muži.
"Jimy, zlato podívej se na mě."
"To není fér Sebe, to není fér!"
"Já vím, já vím, že není." Za ty roky už věděl, že nejrychlejší cesta, jak se něco dozvědět je předstírat, že všechno ví a chápe, ač tomu bylo přesně naopak.
"Co si myslí, že jsem? Nějaká sexuálně frustrovaná učitelka po čtyřicítce?"
"Jistě, že ne. To bych pak musel brát jako osobní urážku."
"Samozřejmě, že ne! Mám sexu víc, než celý maturitní ročník soukromé katolické školy dohromady!"
"Jimmy, obávám se, že ani kdybychom používali skříň do Narnie, tak nikdy nemůžeme mít tolik sexu, jako třída katolické školy, a to ani první ročník." ušklíbl se Sebastian.
"Chtěl jsem nějaký erotický román! A jediné, co mě to nabídlo je nějakých 50 odstínů šedi! A je tam jen jeden hlavní hrdina! Sebe jeden! I delfín by věděl, že je to rozhodně nepřijatelný počet mužů pro erotický román!" Jim dál rozčilením vzlykal do Sebastianova trika. "Co mám teď číst?"
"Hm, fanfiction.net?"
"Nemám náladu hledat a nechat si to tisknout a vázat, chci číst hned!" trval na svém James, ale oči se mu už vším tím emocionálním vypětím a vyčerpáním z nemoci zavírali. Sebastian ho uložil do postele, políbil na špičku nosu a zašeptal:
"Prospi se. Já ti zatím seženu něco ke čtení." Počkal další minutu, než si byl jistý, že jeho přítel skutečně spí, popadl klíčky od auta a zamířil z jejich střešního apartmá do večerního Londýna.
James se probudil za další dvě hodiny a když s námahou otevřel oči, tak zjistil, že Sebastian už sedí u jeho postele a prsty bubnuje do nějaké tlusté knihy v hnědém, odřeném koženém obalu.
"Sebastiane, nemám náladu číst Wilda. Z nějakého neznámého důvodu také psal o nesprávných genitáliích, tedy většinou."
"Hm, no já nevím. Být tebou bych se na to nejdříve podíval, ale jestli nechceš, tak to můžu vrátit zpátky." ušklíbl se Sebastian a sledoval, jak už Jim listuje tím, o čem si před chvíli myslel, že je kniha. S pocitem zadostiučinění sledoval, jak se Jim rozzářil a on poznal, že se vskutku nepletl, že tohle je přesně tak erotická literatura, kterou Jim vyžadoval.
"U všech Doctorů Sebe! To je vážně deník Johna Watsona! ….
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Blesk Blesk | 27. února 2013 v 10:06 | Reagovat

:-D :-D :-D Tak nevím, co mě nejvíc rozesmála, nemnocný Jim jak chce jít dávat miny na hřičtě, nebo ten konec s deníkem. No potěš, ani nevím, jestli bych chtěla něco takovýho číst. A ta poznámka o 50 odstínech šedi a vyhozeném Applu? :-D Krása!

2 Englantine Englantine | 27. února 2013 v 18:16 | Reagovat

[1]: Hm, to já bych to číst chtěla :-D, ale jsem si téměř jistá, že to co by tam v našem vesmíru bylo napsáno by mě téměř jistě zabilo :-D. No pokud jsi se bavila, tak to mám radost a každý komentář povzbudí, abychom sem přihazovaly další a další věci.

3 Lilly Even Lilly Even | 27. února 2013 v 18:28 | Reagovat

Koniec ma úplne dorazil, smejem sa až mi tečú slzy. Tiež by som chcela, aby sa mi ten denník dostal do rúk, mohla by to byť zábava, muhaha :-P
Super poviedka, taký koniec som fakt nečakala :D

4 Charis Charis | Web | 28. února 2013 v 12:44 | Reagovat

Konečně jsem si to přečetla znovu a znovu musím říct, že to miluju a jsem opravdu ráda, že jsem tě donutila to zveřejnit :-D A taky mi to připomnělo, že musím jít nakupovat knihy.
Opět jsem se bavila u tvrzení, že jeden hlavní hrdina je rozhodně nepřijatelný počet mužů pro erotický román...
Jééé, tys tam i ponechala zvolání: u všech Doctorů! :-D No prostě super! (Jak sis jistě všimla, jsem nyní pohlcena MorMorem a tudíž očekávám spoustu dalších povídek s tímto párem.)

5 Nio Nio | 1. března 2013 v 7:01 | Reagovat

Bože, to je geniální! :D Narazila jsem na vás dnes a už vás miluju :D *dong dong* Právě máte o jednu stálou návštěvnici více :D

6 Aliya Midnight Aliya Midnight | Web | 13. března 2013 v 6:28 | Reagovat

To bylo vážně úžasné :D Tak hodně jsem se už dlouho nezasmála. Suprový :)

7 Lila Lila | Web | 16. července 2013 v 11:08 | Reagovat

Ten koniec bol vážne bomba :-D. Denník Johna Watsona :P. Dnes som na tento blog narazila a vyzerá to tak že nanho budem narážať aj nadalej- aspon raz dvakrát týždenne :D.

8 Noririn Noririn | E-mail | Web | 3. září 2013 v 20:37 | Reagovat

Tak tou poslední větou jsi to vážbně zabila :D já chci taky Johnův deník :D

9 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 15. září 2013 v 19:24 | Reagovat

Já osobně bych spíš chtěla deník Sherlocka, kdyby si ho vedl. Ale kod tady ne, že? XD Nemocnej Moriarty je naprosto... Boží! Miny na dětském hřišti a kyselina v jablkách...?! Jo, tak to mě rozsekalo! Hláška "U všech Doktorů!"... Nemám slov, ale asi mám o jednu oblíbenou hlášku navíc! :D

10 Englantine Englantine | 17. září 2013 v 22:56 | Reagovat

[9]: No Sherlock má svůj mentální svět, tak si asi deník nevede, ale zato John je vysloveně deníkový typ a zapisuje si všechno co s ním Sherlock provádí ... myslím, že by to bylo více než zajímavé čtení ...

11 Eonah~ Eonah~ | E-mail | Web | 4. července 2014 v 11:36 | Reagovat

Tak toto bolo vážne super! ♥
"Ne Jamesi, vážně nemůžeš jít na dětské hřiště klást tam nášlapné miny!" Tá veta ma odrovnala už na začiatku, zbožňujem toho ufňukaného, občas až mierne detsky psychopatického Jima, je roztomilý. :-D

PS: Denník Johna Watsona... Z toho by bolo pekné pokračovanie, alebo aspoň nejaký špeciál! :)

12 Karin Karin | 5. června 2017 v 21:47 | Reagovat

Parádní. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama