Rodičovská rada

2. prosince 2013 v 23:07 | Charis |  jednorázovky by Charis
Jak jsem slíbila, přidávám ještě jednu povídku navazující na předchozí kraťoučkou s názvem Jméno. Po této už konečně přijde na řadu závěrečný díl kapitolovky Jim v černém.
John a Sherlock vychovávají syna. Vcelku se jim to daří, ale pak se objeví problém, který může vyřešit jen dobrá rodičovská rada... A jak se to povede právě Johnovi se Sherlockem se můžete dočíst v následující jednorázovce.
Užijte si čtení.



"Shaune! Měl jsi být doma už před dvěma hodinami!" spustil John sotva se za jejich synem zaklaply vchodové dveře. Pak ale strnul. "Jak to vypadáš? Co se ti stalo?"

Shaun nepřítomně hleděl do země a neřekl ani slovo. John si ho s hrůzou prohlížel. Pod nosem byla patrná krvavá šmouha, kterou si zřejmě snažil setřít narychlo rukávem, a pod okem se mu začínala zbarvovat modřina. Oblečení měl celé zablácené a kabát na několika místech potrhaný.

John ke svému synovi poklekl, aby mu lépe viděl do tváře. "Shaune, ublížil ti někdo?"

"Ne."

"Co se tedy stalo?"

Shaun se zavrtěl. "Popral jsem se."

"Popral ses?" John udiveně pozvedl obočí. "Vždycky jsi tvrdil, že ty se nepereš. Proč se to stalo?"

"Tak jsem se prostě prát začal," odsekl Shaun a rozběhl se po schodech do svého pokoje.

"Tohle ještě probereme!" zakřičel za ním John a snažil se, aby to znělo přísně. Avšak v jeho hlasu spíše zazněla starost.

---

"Všiml sis dnes Shauna?" zeptal se John po večeři Sherlocka, který byl momentálně celý schovaný za novinami.

"Hm?"

"Všiml sis našeho syna?"

Sherlock začal pomalu skládat noviny. "Johne, Shaun s námi půl hodiny večeřel, jak bych si ho mohl nevšimnout?"

"No vzhledem k tomu, kolikrát na mě mluvíš, ačkoliv nejsem doma, se raději ptám," vysvětlil John naštvaně.

"Dobrá," Sherlock doskládal noviny a odložil je na stůl. "Nemluvný, zahloubaný do vlastních myšlenek a žlutě zbarvující se monokl pod levým okem. Popral se. Ale nebyla to jen tak nějaká klukovská rvačka kvůli nějaké hlouposti, tady šlo o něco, nad čím musí přemýšlet. Nějaký vyšší cíl."

"Ale co když-"

"Ne, to vážně ne, Johne, není to šikana. Shaun není ten typ. Tady jde o něco cenného."

John zůstal na Sherlocka nevěřícně zírat. "Mluvil s tebou?"

"Ještě ne…"

Náhle uslyšeli známé zavrzání schodu. Poté Shaun opatrně vykoukl zpoza dveří do obývacího pokoje. "Tati Johne, tati Sherlocku, potřebuju se s vámi o něčem poradit."

Sherlock ještě stihl po Johnovi loupnout pohledem a vševědoucně povytáhnout jedno obočí.

"Jistě, zlato, pojď si k nám sednout," vyzval ho John.

Shaun se nejistě usadil u stolu a pohledem sklouzával z jednoho otce na druhého. Pohlédl na Johna.

"Víte, já jsem někoho potkal…" Pak se jeho pohled stočil k Sherlockovi. "Holku," dořekl a nespouštěl oči z detektivovy tváře. Poté znovu zabodl svoje pronikavě modré oči do Johnových.

Nikdo z nich se pár vteřin ani nepohnul. První byl Sherlock. Zvedl se za židle a obešel stůl, aby se mohl postavit za Johna.

"No, Shaune, tak to ti poradí tady tatínek," pronesl obřadně. "Já mám ještě nějakou práci v kuchyni. Kyselina fluorovodíková prostě nepočká." Odešel do kuchyně a z každé strany trochu přivřel zašupovací dveře.

"Ty zbabělče," zamumlal John sám pro sebe.

"Cože?"

"Ale nic, Shaune. Znáš tatínka, chová se nemožně." John se zhluboka nadechl. "Takže ses dnes popral kvůli dívce?"

"Ano."

Nastala chvíle ticha.

"Hmm a co jinak ve škole?"

"Tati, já potřebuju poradit kvůli ní! Popral jsem se pro ni, zítra to bude vědět celá škola, a to znamená, že i ona. Co mám dělat? Mám za ní jít a něco jí říct?"

"É…"

"A když za ní půjdu a promluvím s ní, co když se jí nebudu líbit? Budu všem pro smích."

"Ona chodí do stejné třídy?" zkusil to John.

"Blázníš? Jasně, že ne. Asi doteď ani nevěděla, že existuju…" Shaun se zadíval na své ruce.

Z kuchyně se začal linout nepříjemný štiplavý zápach. John se zvedl a šel otevřít okno. Chvíli u něj zůstal stát. Když se pak otočil, stál jeho syn přímo za ním.

"Jak jste se poznali vy s tátou?" zeptal se a dokonale tím svého otce zmátl.

"No… Oba jsme sháněli spolubydlícího."

"A to je všechno?"

John se z té vzpomínky pousmál. "Zdá se, že ano."

"Hmm." Shaun si nespokojeně odfrkl.

"Promiň, Shaune, s holkami mi to nikdy moc nešlo. Zkus jí pozvat do kina. Sherlock by řekl, že je to nudné a předvídatelné, ale já říkám, že je to tradiční a nic se tím nezkazí. Každý rád chodí do kina… teda kromě tvého otce. Ale hlavně jí nezvi na čínský umělecký cirkus."

"Cirkus?"

"To nic," zavrtěl John hlavou.

"Ale co jí mám říct nejdřív? Jak jí mám pozdravit?" Do Shaunova hlasu se vkrádalo zoufalství.

John se vážně zamyslel a pohled se mu stočil ke kuchyni. Právě stál akorát tak, aby škvírou v zašupovacích dveřích viděl na Sherlocka, jak se sklání nad kuchyňskou linkou. Opět měl na sobě plastové ochranné brýle a gumové rukavice.

"Řekni jí, co se ti na ní líbí," začal John a dál pozoroval Sherlocka. Právě se narovnal a zkoumal obsah sklenice proti světlu. "Řekni jí, že jí to moc sluší." Sherlock si sundal jednu rukavici a snažil se zastrčit si cípy košile zpátky do kalhot. "Všimni si jejího oblečení." Teď náhle odběhl na druhou stranu kuchyně a po chvíli se opět vrátil s igelitovým sáčkem plným čehosi nevábného. "Pak se jí zeptej na její zájmy." Obsah sáčku vylil do polévkové porcelánové mísy. "Musíš zjistit, co máte společného." Nasadil si respirátor. "A pak jsi za vodou." John konečně odtrhl zrak od scény v kuchyni a znovu se podíval na Shauna. Vypadal zaujatý.

"Díky," usmál se a udělal krok k němu, aby ho mohl obejmout. "Jste vážně skvělí."

***

Na závěr bych ráda dodala, že mě k téhle povídce hodně inspiroval tento odkaz. Zároveň je skvělým dokreslením atmosféry :)
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Englantine Englantine | 3. prosince 2013 v 19:12 | Reagovat

Ou yes, na to si pamatuji a Sherlock jako rodič je zas a znovu tak absurdně geniální :-D

2 Eonah~ Eonah~ | E-mail | Web | 4. července 2014 v 11:43 | Reagovat

Aww~ To bolo vážne roztomilé. :)
Ten Sherlockov dištanc a následný odchod ku kyseline fluorovodíkovej ma rozosmial, typický Sherlock, povedala by som.
Johnove rady, všetka tá spojitosť so Sherlockom - bolo to milé a zahrialo ma to pri srdci.
Niet nad parent!lockovskú idylku. :)

3 Karin Karin | 6. června 2017 v 22:52 | Reagovat

Praví rodiče takhle to chodí. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama