Pouť: 4. kapitola

18. července 2015 v 10:25 | Charis |  Pouť
Čtvrtá kapitla o nečekaném telefonátu a o tom, jak zaručeně namíchnout Deana.

Je trochu kratší, protože jsem si vážně chtěla užít ten moment na konci - až dočtete, tak pochopíte.

Kapitolu přidávám hlavně kvůli DarkPony, protože jsem si do této chvíle nebyla jistá, zda tuto povídku vůbec někdo čte Smějící se Komentáře pod článkem jsou totiž vážně hodně motivující, a to jak pro psaní, tak pro aktivitu na blogu, stejně jako sem tam nějaké kliknutí na hvězdičky.





"Máš taky ten pocit, že tady něco vážně nehraje?" pronesl Dean zachmuřeně pár kroků za bránou vedoucí na parkoviště.

"Jo, myslím, že jsme něco přehlédli. Něco důležitého."

"Ale co Cas? Mohl i on něco přehlédnout? Tyhle andělský věci jsou přece jeho parketa…"

Sam nepřítomně hleděl před sebe. "Třeba nám neřekl všechno," řekl pomalu.

"Co?" Dean se zastavil a zazíral na svého bratra. "Jakože by lhal? Proč by to tak asi dělal?"

"To jsem přece neřekl. Jenže…"

V tu chvíli začal zvonit Deanův mobil. Bleskurychle pro něj sáhl a už ho měl přilepený u ucha. "Casi! Kde jsi? Hartwell zmizel, ale-" Náhle umlkl a docela dlouhou dobu mlčky naslouchal, co mu anděl říká. Sam napjatě stál vedle.

"Dobře. Jo, to si zapamatuju. Ale proč prostě nemůžeš-" Dean se podíval na mobil a tiše zaklel. Okamžitě zachytil bratrův tázavý pohled. "Vypadá to, že jsme pozvaní na párty," sdělil mu s pozvednutým obočím. "Jen ještě musíme zajet na nákup."

Po silnici, která vedla z města na sever, vyrazili hned, co sehnali všechny věci z Castielova seznamu. Kupodivu s tím neměli tolik problémů jako obvykle. Nejednalo se totiž o žádné speciální předměty jako třeba devátý hrudní obratel jeptišky. Tentokrát jim stačilo zajet pouze do zahradnictví, kde koupili kaktus zvaný lithops neboli živé kameny a pak si obstarali příhodnou větev z jírovce. Větev rozdělili na několik částí, nožem je ořezali do ostrých špiček a kaktus rozmělnili v hmoždíři na kaši.

"Je docela legrační, že jsi to nazval jako pozvánku na párty," promluvil Sam nepřítomně, právě když míjeli ceduli označující konec města. "Před několika lety by pro mě byla propustkou na večírek nejspíš láhev nějakého alkoholu a ne zaostřený kůl."

"Jo," Dean po bratrovi loupnul pohledem, ale dál si hleděl cesty před sebou. "Časy se mění, člověk roste a přitom rozvíjí svoje schopnosti… Testuje svoje možnosti."

"Jako třeba probodávání srdcí kůlem, namočeným ve vylisovaných kaktusech."

"Něco takového bys asi na kolejním večírku nezažil."

Sam několikrát pomalu přikývl hlavou, ale pak se ušklíbl. "Ačkoliv když o tom tak přemýšlím, jednou jsem byl na takové zvláštní akci…" začal, ale větu nedokončil, protože právě v té chvíli mu došlo, že ho Dean vlastně neposlouchá. Momentálně se plně soustředil na něco jiného a přitom se mračil a nervózně se ošíval.

Motor jejich vozu vydával nepravidelné sípavé zvuky a ať Dean dělal cokoliv, Impala postupně ztrácela rychlost.

"Ale ne! No tak, Baby, tohle mi nedělej!"

"Co se děje?"

Zastavili úplně.

"Nemám nejmenší tušení." Deanův obličej se protáhnul do zoufalé grimasy a na chvíli si zakryl obličej dlaněmi. Pak zaujatě stočil pohled k bratrovi. "Castiel říkal, že celá oblast, kde se nachází Nephilim, je chráněná proti kouzlům andělů. Třeba může být nějakým způsobem chráněná i proti nám."

"To je možné," připustil Sam. "Tím spíš, jestli se námi cítil skutečně ohrožený. A podívej," ukázal před sebe lehce doprava, "tamhle by byla naše odbočka. Už jsme skoro tam."

Vyměnili si rychlý pohled.

"Nelíbí se mi nechávat Baby takhle u silnice, celou bezbrannou," bručel Dean, když vstoupil na asfalt a zabouchl za sebou dveře. "Tohle si ten nephilim rozhodně vypije!"

Odbočka vpravo, po které by se bývali vydali, vyústila do prašné polní cesty, kterou lemovalo sem tam pár suchých keřů. Asi míli a půl před nimi, se rýsovala farma, sestávající z domu, stodoly a několika menších přístavků.

Tam byl úkryt nephilim, který pravděpodobně zabíjí v okolí mladé lidi. Až tam ho Castiel sledoval. Teprve pak zjistil, že zde proti němu jako anděl nic nezmůže, takže se nakonec musel obrátit na Winchesterovi, které chtěl tentokrát držet stranou. Dobře věděl, že setkání s nephilim je pro obyčejné lovce až příliš nebezpečné.

Koneckonců Sam a Dean ale žádní obyčejní lovci nebyli. Když teď viděli, že se okolo farmy nenachází téměř žádné stromy, které by je mohly krýt a poskytnout jim aspoň nějaký moment překvapení, rozhodli se vzít to oklikou. Za nedlouho už je kryla velká stodola. Proplížili se okolo ní a zkontrolovali vnitřek, ale nikoho tam nenašli.

Dean zachytil Samův tázavý pohled, kterým se jasně ptal: "kde je Castiel?," aniž by musel skutečně promluvit. Odpovědi se mu však dostalo jen v podobě pokrčení ramen.

Nyní bylo jasné, co je třeba udělat. Nezbývá jim nic jiného, než vstoupit do domu.

Celá farma z dálky vyhlížela zcela opuštěně, ale teď, když oba bratři stanuli na prahu domu, bylo jasně patrné, že sem jistě někdo čas od času přijede a udržuje alespoň samotný dům v obyvatelném stavu.

Nyní už věděli, že o moment překvapení přišli už dávno. Uvnitř na ně čeká nephilim, který nebude váhat, aby použil Castiela proti nim. Nephilim, jenž zabil lusknutím prstu třináct lidí, aniž by tušili, jaký k tomu měl důvod.

Hned po vstupu do předsíně na ně ze všech stěn i ze stropu shlížely asi dva tucty protiandělských znaků. Pokud je Castiel ještě naživu, rozhodně nebude v dobrém stavu.

Udělali pouhé dva tiché kroky, když se za nimi dveře samy zabouchly. Nic víc se však nedělo, takže pokračovali dál. Teď už nemělo cenu předstírat jakoukoliv opatrnost. Tak jako tak byli očekáváni, a jestli půjdou pomalu a obezřetně, anebo přijdou středem až před nephilim na tom nic nezmění. Jediné, co je mohlo nutit vybrat si mezi těmito dvěma alternativami, byl Castiel, kterého bylo třeba co nejrychleji dostat z tohoto protiandělského doupěte.

"Čím dřív se ukážete, tím dřív skončí trápení té boží ostudy," ozval se afektovaný hlas, jakoby jim jeho vlastník četl myšlenky.

Bratři si vyměnili pohledy, načež vkročili do místnosti, do níž chodba ústila.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 DarkPony DarkPony | 27. července 2015 v 5:23 | Reagovat

KVÔLI MNE? Awwww :3 blbý tablet má problémy s hviezdičkovaním (je to prestigio hejter no) takže budem hviezdičkovať z pc pravdepodobne. Vlastne málokedy písavam komentáre, skôr som tíchý čitateľ ale ked už niečo pochváliť musím, tak musím a toto chválim tak moc, že to vyhráva miss, cenu najlepšieho kuchára, nobelovku a Chuck vie čo ešte. Pokračuj prosím, teraz (mimo nemocnice) s lepším pristupom na net už budem refreshovať stránku každý deň aspon trikrát a to aj napriek mojim prokrastinačným sklonom.

2 Charis Charis | Web | 1. srpna 2015 v 8:26 | Reagovat

[1]: Tak to je pro mě nesmírná pocta. Já vím, že spousta lidí je pouze tichým čtenářem, sama jsem jím taky dlouhá léta byla, ale teď vidím, jak jsou komentáře fajn :-D  Děkuji ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama