Pouť: 5. kapitola

1. srpna 2015 v 8:42 | Charis |  Pouť
Pátá kapitola o setkání, zrazené lásce, nerovném souboji a Castielově vysvobození.




Scéna, která se jim naskytla, naprosto neodpovídala jakékoliv jejich představě o situaci. Uprostřed pokoje stál mladý muž s tmavě zbarvenými vlasy. Podmračeně, avšak samolibě je sledoval, zatímco kousek za ním postával o něco menší mladík s rezavými vlasy, který vyhlížel značně nejistě. Až úplně vzadu uviděli zhroucenou postavu ve světlém plášti.

Dean odhodlaně vykročil vpřed, ale stihl udělat pouze jeden krok. Tmavovlasý mladík před ním pozvedl ruku a přesně v té chvíli jeho nohy už odmítly udělat další pohyb, takže musel zůstat stát na místě.

"Jak je možné, že ještě jeden z vás není mrtvý?" zeptal se tmavovlasý Nephilim a se zájmem je sjel pohledem. Na odpověď ale nečekal a otočil hlavu na mladíka za sebou. "To se ovšem dá snadno napravit, že Dirku?"

Dirk pozvedl oči, ve kterých se mu zračilo čiré zoufalství. Když muž před ním znovu pomalu pozvedal ruku směrem k Deanovi, vrhl se k němu.

"Ne!" vykřikl. "Už s tím přestaň! Už to konečně musí skončit! Copak to ještě nestačilo?"

Tmavovlasý muž vypadal, že o tom přemýšlí. Nakonec se mu na tváři usadil otrávený výraz. Povzdechl si. "Ale ano, stačilo. Už dávno to stačilo! Vůbec mě to nebavilo, ale musel jsem to udělat kvůli tobě. Potřeboval jsem tě potrestat."

"Říkal jsi, že mě miluješ," špitl Dirk.

"A ty jsi zase říkal, že mě nemiluješ a nikdy milovat nebudeš!"

"Alexi, prosím!"

"Koukám, že to je hotová love story," poznamenal Dean a upoutal tak na sebe pozornost obou mladíků. "Ale myslím, že tohle by se Danielle Steelové asi úplně nelíbilo."

"Neopovažuj se-" začal Alex, ale v tu chvíli ho zezadu napadl Sam. Naneštěstí se Castielova poznámka o tom, že nephilim jsou velmi silní, ukázala více než pravdivá. Jedním rychlým pohybem se Alexovi podařilo Samův úder vykrýt a během další nanosekundy ho popadl a mrštil s ním o protější zeď.

Sam se pomalu a velmi ztěžka sbíral. Mezitím došel nephilim až k němu a zvedl ze země kůl, který po pádu Samovi vypadl z ruky.

"Hmm, lithops… a hippocastanum. Asi vás zklamu, ale to je jenom pověra," řekl Alex a hodil zaostřený kůl nedbale za záda. "Ovšem mám pro vás jednoduchou nabídku: vrátím vám anděla a vy odtáhnete a nikdy se mě už nepokusíte vyhledat. Tomuhle městu se budete vyhýbat velkým obloukem."

"Nebo…?" ozval se Dean. Nephilim na něj zvědavě pohlédl a pozvedl obočí.

"Není to snad jasné? Zabiju každého, kdo ti je drahý." Na chvíli se odmlčel a přimhouřil oči. "Myslím, že jsi včera vystřelil tři růže, že ano?"

Starší Winchester se na něho jen o něco víc zamračil, ale to Alexovi jako odpověď stačilo.

"Řekni mi, Deane, zemřel už někdo z těch, komu jsi tu růži podal?" Potutelně se zašklebil. "Oh, ano. Stalo se to, že?"

"Baby," vydechl Dean a doširoka otevřel oči. "To jsi byl ty! Ty jsi zabil mojí Baby! Son of a bitch!"

"Radši si ty lepší nadávky ušetři na pak. Třeba až nás navždy opustí tady Sam… nebo Castiel. Ale jestli se to stane, to bude záležet jen na vás."

"Takže v tom přece jen byly ty papírové růže," promluvil Sam a konečně se postavil na nohy. "Nechal jsi umřít každého, kdo takovou růži dostal. Kdo dostal projev náklonnosti, lásky."

"Není to zase tak složité, že?" ušklíbl se Alex. "Tady Dirk na to přišel docela brzy. Jenže už s tím nemohl nic dělat. Nikoho nemohl zachránit. Vám teď dělám velkorysou nabídku, když vám dávám možnost tohle přežít."

"Proč nám tu nabídku vlastně dáváš?" zeptal se Sam. "Těch ostatních ses určitě neptal… Vlastně už uběhla docela dlouhá doba od chvíle, kdy jsi zabil posledního člověka, nemám pravdu?"

Nephilim si přejel jazykem přes rty a o něco víc se zakabonil. Nic neříkal, pouze probodával Winchestera pohledem. Sam na něho hleděl zpříma a na tváři se mu pomalu ale jistě usazoval sebejistý výraz.

"Vím stejně dobře jako ty, že už nějaký čas zabíjet nemůžeš. Dochází ti síla. Téměř všechnu jsi ji vyčerpal. Stačí, abychom ti trochu vzdorovali, a tvá chabá kouzla pominou." Tuto poslední větu směroval na svého bratra, který stále zůstával stát s nohama zmraženýma na místě. Dean zachytil Samův letmý pohled a sotva patrně přikývl. "Přesně to je důvod, proč jsi nás ještě nezabil a ani to neuděláš…. Ty nemůžeš."

"Myslíš? Vsadíš na to svůj život?"

"Ano. Jen do toho."

Alex zvedl ruku do úrovně Samovy hlavy.

"Sakra, Sammy!" vyhrkl Dean a začal se zuřivě potýkat s kouzlem, jež ho drželo na místě, aniž by se při tom snažil zůstat nějak nenápadný. Vrtěl se a škubal sebou, jen aby mohl odtrhnout nohu od země. Upoutal tak na chvíli Alexovu pozornost.

"Když jsi si tak jistý, Same, vsadil bys život svého bratra?" Otočil se na Deana, který ustal v pohybu. Vzdorovitě se napřímil.
"Nemůžeš už nikomu ublížit," stál si za svým Sam.

"A jestli ano, tak bys o tom měl přestat žvanit a prostě to udělat," přisadil si Dean a povytáhl obočí.

Alex neudělal nic. Pouze stál na místě s rukou napřaženou před sebou a nehýbal se. Jeho tvář už vůbec nevypadala tak sebejistě, jako před chvílí.

Dříve než se nastalé ticho začalo stávat trapným, ozval se zezadu z místnosti nějaký šramot a postava ve světlém plášti se pomalu a značně nejistě začala zvedat z podlahy. Nejvíce pozornosti tomu kupodivu věnoval Dirk a okamžitě přispěchal malátnému muži v plášti na pomoc. Teprve až když se plně postavil na nohy, poznali Winchesterovi podobu pana Hartwella. Vypadal sice otřesen a zmateně se rozhlížel kolem sebe, ale až na jednu oděrku na tváři se nezdál být zraněný. Jakmile spatřil svého syna, hned vyhlížel o něco klidněji.

Oba bratři na sebe ve stejnou chvíli pohlédli a nephilim se začal pochechtávat.

"A víš co, Same? Vlastně máš pravdu! Dostal jsi mě!" Sklonil ruku a odfrkl si. "Došla mi šťáva. Nemůžu už zabíjet myšlenkou, ale… k zabití toho anděla nepotřebuju nic. Už teď je možná mrtvý… Jistě jste si všimli všech těch antienochiánských symbolů… Což nás přivádí zase zpátky k mé původní nabídce. Buď si toho anděla odvedete, nebo si odnesete to, co po něm zbude. Tak co vy na-?"

"Co kdybychom ti prostě nakopali zadek hned?" přerušil ho Dean a naposledy sebou prudce škubl. Kouzlo konečně pominulo, takže se během vteřiny ocitl přímo před Alexem s vytaseným kůlem v pravé ruce. Nephilim před ním ucouvl a bleskurychle se vyhnul jeho útoku, takže Dean jen máchl do prázdna.

"Hezký pokus, ale jak vidíš, rychlost a síla mi ještě zbývají," poškleboval se. V tu chvíli se za ním objevil Sam a s holýma rukama se mu snažil uštědřit aspoň jednu ránu. Alex se však každé bez problému stihl uhýbat. Zatím sám neútočil, jen počkal, až oba Winchesterové stanou proti němu. "Dva na jednoho? To je vaše obvyklá taktika?"

Dean proti němu znovu vystartoval a znovu kůlem promáchl vzduch. Tentokrát se však už od svého protivníka dočkal rány, která ho poslala až k zavřeným dveřím v jedné stěně pokoje. Narazil do nich takovou silou, až vylétly z pantů, takže dopadl na odpočívadlo před začátkem schodiště vedoucího dolů do tmy. Pouze nepatrný okamžik mu zabralo uvědomění, koho by dole v temném sklepě jistě našel. Ohlédl se však zpátky na nephilim a zalapal po dechu.

Alex nebyl vyšší než Sam, ale právě teď ho rukou svíral pod krkem a držel ho přitom tak vysoko, že dokázal sotva balancovat na špičkách.

"Koho si vybereš?" zeptal se nephilim a nepěkně se zašklebil.

Starší Winchester nezaváhal, a jestli ano, zabralo mu to tak kratičký zlomek sekundy, že to nikdo v místnosti nedokázal postřehnout. Hned byl na nohách a se zuřivým pohledem se přibližoval k tmavovlasému mladíkovi.

"Hned ho pusť!" zaburácel hrozivým hlasem.

"Už ani krok!" zvolal Alex, ale vzápětí Sama pustil. Ten dopadl na nohy, zavrávoral a padl na zem.

Deana v ten moment nezajímalo, proč to udělal; prostě jen přiběhl ke svému bratrovi, který ztěžka kašlal. Rychle ho usadil do bezpečné vzdálenosti od nephilim a teprve poté se otočil a připravil k dalšímu boji. Nicméně mu stačil jeden pohled na tmavovlasého muže před sebou, aby mu bylo jasné, že žádný další boj nebude nutný. Alexův nadutý výraz byl ta tam. Z úst mu odkapávalo několik kapek krve a z jeho hrudi vycházelo něco ostrého a zbarvovalo to látku trička do ruda. Z jeho zad trčel onen zahozený kůl potřený šťávou z lithops. Dirk už kůl pustil, ale jeho ruce stále zůstávaly ve stejné pozici, v jaké ho držel, když jím Alexe probodl. Nyní od něho pomalu couval a nejspíš ještě stále nevěřil tomu, co právě udělal.

Nephilim zazářil jasným světlem a poté se bezvládně sesul na zem. Dirk nad ním zděšeně stál, dokud k němu nepřistoupil jeho otec. Padl mu do náruče a okamžitě se rozvzlykal. Dean pohlédl na pana Hartwella a ten na něho kývl. Ještě než se vydal do sklepa, ohlédl se na Sama, který se vzpamatovával a rukou si přejížděl po krku.

Doběhl ke schodům a marně pátral po vypínači. Beztak sem už dávno elektřina nevedla. Opatrně se tedy jal sestupovat dolů do tmy po rozvrzaných schodech. Jednou rukou tápal před sebou a druhou se přidržoval zdi.

"Casi?" Konečně sestoupil z posledního schodu a stanul na nerovném povrchu sklepa. Bylo to tu cítit vlhkostí a plísní. Stál chvíli tiše a naslouchal, zda neuslyší sebenepatrnější pohyb.

Nic.

"Casi?!" Do hlasu se mu pomalu vkrádalo jisté znepokojení. Pomalu a opatrně šel dál. Jeho oči si jen stěží zvykaly na neproniknutelnou tmu, ale konečně začínal rozpoznávat alespoň obrysy polic po stranách a občasné krabice či sudy. Náhle strnul. Někde zprava se ozvalo zašustění. Hned se vydal tím směrem a konečně spatřil postavu opřenou zády o vysokou polici.

Přiklekl k němu. Kupodivu nebylo těžké rozeznat, že je zraněný. Už jen v jeho obličeji bylo tolik tmavých skvrn, že bylo hned jasné, že nebude moct odejít po svých.

"Casi! Slyšíš mě?" Dean s ním trochu zatřásl, ale dočkal se jen slabého zasténání. "Dostaneme tě odtud." Trvalo mu jen pár vteřin, než mu došlo, že ho bude muset odnést sám. Podebral ho tedy rukama pod zády a pod koleny a zvedl se. Nebyla to sice úplně procházka růžovým sadem, protože Jimmy Novak nebyl úplné tintítko, ale dokázal s ním vystoupat po schodech zpátky nahoru.

Chvíli mu připadalo světlo v místnosti příliš ostré, ale stihl zaznamenat, že v pokoji už Dirk s panem Hartwellem není. Uprostřed pokoje nicméně stále ležel mrtvý nephilim. Jediný další živý člověk tu byl už jen Sam, který mu hned přispěchal na pomoc.

"To je dobrý," odbyl ho Dean a očima zabloudil k bratrově pohmožděnému krku. "Musíme ho odtud dostat ven."


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 DarkPony DarkPony | 9. srpna 2015 v 11:49 | Reagovat

Ako mne je toho vychytralého bastarda ľúto... :D Veľmi sa mi páči tvoj štýl písania, nepozastavuješ sa zbytočne nad blbosťami ale dôležitým detailom necháš priestor. Proste sa mi páči a preto zasa opakovane čítam všetky príspevky na tejto stránke. Polku už viem naspamäť...keby bolo tak ľahké sa naučiť v ôsmej triede na základke Marina a Mor Ho! Každopádne som tu už každý deň...dík za závislosť :D

2 Charis Charis | Web | 29. srpna 2015 v 23:45 | Reagovat

[1]: Takové chvály! To si snad ani nezasloužím, ale děkuju pěkně :-) Tahle povídka má sice jen jediný ohlas, a to od tebe, ale zase tvé komentáře stojí za to a vždycky mě pořádně potěší a nakopnou k dalšímu psaní!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama