Pouť: 6. kapitola

29. srpna 2015 v 23:38 | Charis |  Pouť
Šestou kapitolu postihlo menší zpoždění, ale teď už je tu a s ní se pomalu blíží také závěr povídky.




Teprve když Dean položil Castiela venku před domem na zem, mohli na denním světle vidět všechny jeho šrámy. Ačkoliv se zdálo, že jsou veškerá poranění pouze povrchová, bylo jim jasné, že doba strávená v budově pokryté proti andělskými znaky si určitě vyžádala zranění závažnější, která nemohou vidět pouhým okem.

Anděl se zachvěl a cosi nesrozumitelného zamumlal.

"Cože…? Deane, myslím, že říkal něco o nephilim." Sam zvrásčil čelo a vzhlédl. Jeho bratr se ke Casovi sklonil níž a rukou mu podložil hlavu.

"Nephilim je probodnutý, Casi. Je po všem," promluvil k němu. Kupodivu se nezdálo, že by ho jeho slova nějak uklidnila. Ba právě naopak nyní otevřel oči a začal se neklidně vrtět. "Hej, hej, v klidu. Uklidni se přece."

"Deane!" zvolal náhle Sam a ukazoval na Castielovu košili, která se právě teď začala zbarvovat do ruda. Dean na nic nečekal a bleskurychle s ní trhl, a to tak prudce, až se knoflíky rozletěly do všech stran. Na andělově hrudi se skvěl symbol, jehož konturami právě začínala prosakovat krev. V agónii se celé jeho tělo jednou mocně prohnulo a poté sebou začal škubat. Starší Winchester se ho snažil pevně sevřít a udržet ho v klidu.

"Ten znak musí hned pryč!"

"Je to nakreslené tou samou barvou, jako v té předsíni-" začal Sam, ale to už Dean vytahoval z vnitřní kapsy u bundy nůž. Ostří přiložil k jedné z čar, ze kterých se symbol skládal a snažil se barvu co nejšetrněji z kůže odškrábat, zatímco jeho bratr přitlačoval Castielova ramena k zemi.

Konečně se Deanovi podařilo přerušit jednu linii antienochiánského znaku, takže se zkrvavené tělo pod ním aspoň přestalo zmítat.

"Casi!" Trochu s ním zatřásl a anděl doširoka otevřel oči, ačkoliv to nevypadalo, že by skutečně viděl. Víčka mu opět klesla, čímž si vysloužil od Deana facku. "Casi! Prober se!"

Nyní jeho pohled už vážně padl na muže nad sebou a vzápětí i na Sama. "Deane… Same…" zašeptal slabým hlasem.

"Oba jsme tady."

"Nephi… Neph…" sípal Castiel.

"Je po něm, Casi. Nephilim už je mrtvý," vysvětlil Sam, ale anděl začal divoce vrtět hlavou a možná se snažil i gestikulovat, ale příliš se mu to nedařilo.

"Nemůžeš se prostě uzdravit?" vyjel na něho Dean.

"Asi mu v tom brání zbytky toho symbolu."

"Ještě… není mrtvý," vypravil ze sebe anděl. "Nephilim není úplně… mrtvý."

"Ale Dirk ho probodl tím kůlem z jírovce, leží tam-"

Castiel energicky vrtěl hlavou a nemotorně se zvedal na nohy. "To zabilo jenom jeho tělo."

"A o to snad šlo, ne?"

"Nestačilo to. Cítím ho. Nějaká jeho část je stále naživu. Musíme se tam vrátit!" Rychle se otočil čelem k domu a chystal se vyrazit vpřed, ale ten pohyb byl pro jeho poraněné tělo příliš náročný, a kdyby ho Dean nestihl zachytit, poroučel by se zpátky k zemi.

"Udělám to," nabídl se Sam a vykročil, ale Castiel ho zadržel.

"Musí být probodnut andělským mečem… a on mi ten můj vzal."

"Awesome," prohodil Dean. "Tak co nám zbývá?"

Ale než stihl kdokoliv z nich něco říct, ba se jen zamyslet, ozval se pronikavý výkřik. Poznali Dirkův hlas a všichni se okamžitě rozběhli směrem, odkud křik přišel. Museli oběhnout starou stodolu, aby mohli spatřit, jak se nad Dirkem tyčí zakrvácený Alex. Kousek vedle ležel v bezvědomí pan Hartwell. Nephilim měl v zádech díru po kůlu, avšak právě teď stál pevně na nohách a v ruce držel paži mladíka klečícího před ním, zkroucenou do nepřirozeného úhlu.

"Hned ho pusť!" zakřičel na něho Dean, přičemž se k němu všichni tři přibližovali. Teprve až když byli jen pět kroků od Alexe, nephilim vytáhl zrzavého chlapce na nohy a k hrdlu mu bleskurychle přiložil ostří andělského meče.

"Už ani krok, vy ubožáci," přikázal.

Teď když stanuli na místě, mohli vidět, jak moc je Alex bledý v obličeji. Bylo zřejmé, že při životě ho nyní drží pouze zbytek jakési poděděné andělské moci, která se ale nezdála být moc silná.

"Tak tys to přeci jen přežil?" poznamenal ke Castielovi s jakýmsi nepovedeným odfrknutím. "To jsi na tom nejspíš lépe než já…"

"Alexi, pusť ho." Sam přistoupil o krok blíž. "Copak jsi mu už neublížil dost?"

"To ON ublížil mě!" ohradil se nephilim a kdyby ještě mohla, jistě by se mu do tváří nahrnula krev. "Navíc už nemám co ztratit… Vlastně jsem nikdy neměl… Zato vy ano. A teď vám řeknu, jak to bude: Všichni se seberete a vypadnete odtud nebo mu uříznu hlavu!"

"Oba víme, že to bys neudělal," řekl pevně Sam a znovu se o krok přiblížil. "Nechceš to udělat. Ani když už nemáš co ztratit. A víš proč, Alexi? Protože v tobě zbyla ještě špetka lidství." Nephilim se po těch slovech postupně vytrácely zbytky pohrdlivého úsměšku z tváře a nahrazovalo ho něco opravdového. Něco surového. Možná bolest. Skutečná bolest.

Na kratičký okamžik zaváhal. Ruka s andělským mečem nepatrně zakolísala a jeho oči se zaleskly.

Přesně na tuto chvíli Sam čekal. Byl už dostatečně blízko, takže mu stačil jen jeden skok, aby mohl dosáhnout na ostří pod Dirkovým krkem. Dean a Castiel ho následovali, takže vzápětí leželi všichni tři v prachu na zemi - Sam svíral andělský meč za ostří ve dlani, po které mu pomalu začínaly stékat první pramínky krve a svým tělem se snažil vytvořit bariéru mezi Dirkem a Alexem; Dean skočil po nephilim stejně jako Castiel, ovšem anděla během tohoto výpadu jeho tělo opět neposlechlo tak, jak chtěl, takže dopadl někam k jejich nohám.

Ačkoliv byl Alex probodnut skrz naskrz, ukázalo se, že stále ještě má páru a Dean byl nucen svést s ním stále ještě vyrovnaný pěstní souboj. Jednu chvíli dokonce dokázal staršího Winchestera povalit na záda a přitisknout své ruce na jeho hrdlo, ale v další chvíli stisk povolil a svalil se bezvládně k zemi. Zrak pak mohl Deanovi padnout na Castiela svírajícího andělský meč, jehož čepel měla jasně červenou barvu.

"Wow," dokázal ucedit Dean pouze, než mu anděl padl přímo do náruče. Ovšem ne, že by Castiel něco takového plánoval. Prostě se právě v tomto momentě vyčerpal veškerý možný adrenalin, který mu do této chvíle proudil žilami a dokázal ho tak udržet při vědomí.



< 5. kapitola < > 7. kapitola >
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nyra Nyra | 2. října 2015 v 13:51 | Reagovat

Moc hezká povídka, která se dobře čte. Plánuješ pokračování?

2 Charis Charis | Web | 4. října 2015 v 12:45 | Reagovat

[1]: Děkuju za pochvalu. Ještě určitě dodám sedmou kapitolu, která by měla povídku uzavřít. Jen bude mít menší zpoždění, protože se mi teď nahrnulo více povinností najednou... :-(  Ale kdo si počká, ten si bude moct v poslední kapitole přečíst všechny odpovědi na otázky, které vyvstávají... ;-)

3 Akane Akane | 29. října 2015 v 10:35 | Reagovat

Držím palce s povinnostmi. Snad bude další kapitola co nejdřív :)

4 Charis Charis | Web | 29. října 2015 v 20:40 | Reagovat

[3]: Děkuju a slibuju, že se na to o víkendu vrhnu, protože na to myslím kudy chodím ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama